Videa dělám už od roku 2011.
Taky ale fotím, dělal jsem grafiku nebo organizoval taneční soutěže.
Narodil jsem v Praze roku 1992, takže jsem si užil krásné dětství v 90. letech. Asi do svých 3 let jsem bydlel v Mnichově (Německo), kde měl můj otec firmu. Ačkoli je to Čech, od mala na mě mluvil německy. Z toho čerpám dodnes a nejspíš díky tomu se domluvím několika jazyky.
Do školky jsem ale začal chodit v Praze. Moje cesta za vzděláním byla ukázková. Až do 5. třídy jsem měl samé jedničky, pak jsem se dostal na osmileté gymnázium. Po maturitě jsem se vydal studovat aplikovanou psychologii do Terezína, kde jsem v roce 2015 obdržel červený diplom. Poté jsem si ještě šel pro titul inženýra do Prahy a to v oboru Management firem. Od roku 2017 se můj emailový podpis pyšní titulem Ing.
V mých 16 letech mi učaroval break dance, a tak se celé moje dospívání odehrávalo v rytmu hip hopu. Postupně jsem začal tančit i další taneční styly jako Hiphop, House, Lock nebo Pop. Ve své době jsem byl jedním ze 4 lektorů, kteří získali povolení v České republice učit taneční styl New Style Hustle. Zároveň jsem se svým kamarádem stál za největším tanečním battlem v ČR, kdy jsme 3 roky po sobě dostali pod jednu střechu více než 1000 soutěžících tanečníků.
Od dětství jsem si rád kreslil. Když jsem potom zjistil, že je možné kreslit i na počítači a navíc, že existuje Ctrl+Z, měl jsem jasno. Sehnal jsem Photoshop a začal objevovat taje grafiky. Při vysoké škole jsem více než rok strávil prací v grafickém studiu, kde jsem hodně naučil, ale zároveň jsem cítil, že to není cesta pro mě. Průběžně jsem ale už koketoval s fotkou a videem. V roce 2017, kdy jsem obdržel ne slavný titul Ing., jsem si založil živnost a ještě na podzim toho roku jsem si vlastními silami sehnal první zakázku na video za 5000 Kč.
A od té doby se to začalo nezastavitelně šířit. Moje fotky na Instagramu oslovily agenturu Ami Digital, se kterou jsem následující roky tvořil fotky a videa pro značky jako Shell, Orbit, Twix, Mattoni. Společně jsme tvořili obsah na sociální sítě těchto firem – fotky, videa a animace. Naučil jsem se tím strašně moc! Každé natáčení bylo výzvou a já mám výzvy rád.
Postupně jsem se začal přes doporučení dostávat k dalším klientům jako Ikea, ING Bank nebo Huawei. Tvořil jsem reklamy, záznamy akcí a materiály na sociální sítě. Mojí ambicí bylo mít firmu. A tak jsem vytvořil značku Vertical Videos a začal přibírat externí spolupracovníky.
Dařilo se. Zakázky chodily, videa se točila, klienti byli spokojení. Pořídil jsem si psa. Jmenuje se Paris the Grey, a pokud se o něm chcete dozvědět víc, podívejte se na jeho Instagram.
A pak přišel Covid. Během pandemie jsem neměl do čeho píchnout a měl jsem strach, jestli se uživím. Naštěstí jsem měl nějaké rezervy, a tak jsem přežil. Když největší panika opadla a lidi začali přijímat myšlenku, že se budeme s covidem muset naučil dál fungovat, přišla změna. Všichni najednou pochopili, že je potřeba tvořit online obsah, že je potřeba dělat fotky a videa. A tím, že už jsme obsah na sociální sítě dělali už roky předtím a měli jsme za sebou práci pro velké značky, začali jsme rychle růst. Velmi rychle růst.
Rok 2021 byl zásadní. Postavil jsem tým a v červnu jsme začali pracovat na novém, vlastním projektu. Dostal název Schola Camera. Za 4 měsíce jsme postavili unikátní školu videa, který doteď nemá konkurenci. V říjnu 2021 jsme spustili první turnus. Měl úspěch! Učili jsme lidi, jak se živit videotvorbou.
A pak přišel rok 2022. Ten by se dal nazvat rokem životních lekcí. Otevřeli jsme vlastní video studio na Praze 9, nabral jsem nějaké další lidi a začal se soustředit na business. Ukázalo se, že dělat videa mi jde mnohem líp, než vést firmu. Udělal jsem několik špatných finančních rozhodnutí. Můj životní styl pod náporem stresu dostával zabrat a dostal jsem se několikrát velmi blízko vyhoření. A tak jsem na konci prosince, po roce úporného snažení, spousty vynaložené energie, nervů, peněz, a dokonce i slz, dostal výpověď posledního zaměstnance. Pustil jsem studio a dořešil další zbylé závazky.
Trvalo několik měsíců, než jsem se z toho oklepal. A několik dalších, než jsem pochopil, co bylo špatně. Celý můj přístup byl postavený na hlavu. Nyní mám pocit, že vím, jak neudělat stejné chyby. Můj přístup k práci se změnil. To se promítlo do všeho. Naučil jsem se odpočívat, srovnal si život, našel jsem si nové záliby a koníčky (doslova – učím se jezdit na koni). V tuto chvíli jsem to opět já – Honza – kdo dělá videa. Vzal jsem zkušenosti z mých předchozích kapitol. Vzal jsem zkušenosti z úspěchů, vzal jsem zkušenosti z neúspěchů a znovu jsem se vrhnul do práce.
Tohle je první video, které jsem dohledal, že jsem nahrál online. Je z roku 2011 a dokumentovalo českou výpravu na taneční battle do holandského města Heerlen. V tu dobu ještě nebyly rozšířené smartphony a rozhodně neuměly natáčet tak jako teď. Obecně nevznikalo tolik videí a ty co vznikaly, stáli spoustu úsílí a práce. Tohle video jsem natočil na GoPro 1, které jsem si pořídil z Ameriky, protože tady se neprodávalo a sestříhal jsem ho v iMovie, protože bylo zadarmo.
One Beat Battle byla akce, kterou jsem spolupořádal. A během toho, co jsem řešil chod akce, kde se co po*****, jsem měl u sebe kameru a tu a tam jsem natočil pár záběrů. Na samotné natáčení vzpomínám s radostí a moc mě bavila i postprodukce, protože jsem jsem mohl naprosto popustit uzdu tvořivosti a experimentovat.
Tento projekt vznikl v roce 2022. Pracoval na něm celý tým Vertical Videos a zároveň jsme přizvali ještě kluky z Diff View, aby nám pomohli se světlem a zvukem. Takových videí vzniklo celkem 6 a tvoří jakýsi seriál o stavební technice Mecalac. Já jsem měl na starost celý projekt a na place potom režii.
Je to Saarloosův vlčák a v lese je rád. Tím, že ho fotím už od mala, tak je na objektiv zvyklý, a dokonce mi občas i zapózuje.
Má vlastní Instagram, který slouží hlavně mně jako fotoalbum, ale pokud ho budete chtít sledovat, budu rád.
Měl jsem štěstí, že jsem se dostal k autu, ve kterém se dá pohodlně spát na střeše. A tak v létě často vyrážím na výlety. Miluju západy slunce a objevování nových míst. To jde krásně skloubit s procházkami se psem. Jen je škoda, že Paris nemá cestování autem úplně v lásce.
Úplně jsem tomu propadl. Začal jsem nejdřív jen dobrovolničit – kydat, připravovat seno a zametat. Netrvalo dlouho a začal jsem jezdit. Teď jsem už v sedle 3x týdně a stále chci víc. Vlastního koně zatím nemám, ale jednoho si aspoň pronajímám. Jmenuje se Tara, a nejen že na ní trénuju, ale díky ní se taky učím, jak se o koně starat.
Kromě toho mě taky zajímají technologie, takže se zároveň učím tvořit virtuální 3D světy, stále objevuji umělou inteligenci, tvořím weby a propadl jsem kouzlům automatizace. Rád čtu fantasy a sci-fi knížky a jako většina koukám na filmy.